VYLUČOVACÍ VZTAH  (disjunktivní vztah, alternativní vztah)

Základní

1. Jeden ze základních významových typů ↗koordinace. Syntakticky souřadné spojení dvou n. více složek (vět n. větných členů) vyjadřujících různé alternativy/eventuality, z nichž platí n. by mohla platit jedna n. druhá, event. obě, tj. z nichž je možné si vybrat. V.v. lze vyjádřit v rámci ↗koordinační skupiny (To okno rozbil Petr, nebo Pavel) i v rámci ↗souvětí souřadného (Více než polovina revolucionářů padla v boji nebo//anebo byla umučena brzy po zajetí); v druhém případě vzniká vylučovací souvětí. V.v. vyjadřují spojky neboanebo, v neotázkových větách i vícečlenné spojky buď - (a)nebo (- (a)nebo...): Buď je na dvoře, (a)nebo je ve sklepě, (a)nebo ještě vůbec není doma. Kniž. spojka či se užívá v otázkách zjišťovacích (Sním, či//nebo bdím?) a v idiomech (tak či onak), arch. spojka čili v otázkách (Nevěděl jsem, mám-li se dáti do smíchu, čili // nebo do pláče), ve spojeních typu „p, nebo non p“ arch. čili nic: Otevře-li se mu, čili nic. Hov. je spojení otázek (zvl. ↗deliberativních), lišících se pouze kladem a záporem, bez spojky: Má mě ráda, nemá mě ráda?

Základní spojka nebo při spojování dvou vět do souvětí souřadného v podstatě odpovídá dvouargumentové ↗logické spojce (junktoru, funktoru) nazývané disjunkce (d.) a v lingvistice je taky běžné analyzovat ji (a její ekvivalenty v jiných jaz.) jako typický jazykový pendant logické disjunkce; viz dále. (V případě struktur jako Běž tam, nebo mu zavolej; Běž tam, nebo se budou zlobit je třeba mít navíc aparát umožňující extenzionálněsémanticky (pravdivostněhodnotově) analyzovat disjunkci s imperativy v obou větách, n. ve větě první.) Předpokládá se, že pro užití spojky nebo v diskurzu je důležitou podmínkou, aby alternativy byly nějak relevantní: Petr je unavený, nebo venku už hodinu sněží je příklad souvětí, pro které se relevantnost alternativ rekonstruuje velmi obtížně. Spojka nebo, arch. neb, je tvořena záporkou ne‑ a slovem bo, které má dosud v severomor. nářečích význam ‘protože’, disjunktivní význam je idiosynkratický. Nebo může přijmout do své struktury další materiál: (a) Na levou periferii a, dnes jazykový pendant logické konjunkce, a vzniká vylučovací spojka anebo (konjunkce a disjunkce mají totiž společné to, že aby „pq“ bylo pravda, musí být pravda p a musí být pravda q, a aby „p nebo q“ bylo pravda, stačí, aby „pq“ bylo pravda: Vadí ti to, nebo//anebo ti to nevadí? Není zatím analýza, která zjišťuje rozdíl mezi neboanebo. (b) Na pravou periferii klitiky -li (neboli; viz níže) a -ť (neboť), čímž vznikají jiné významy než disjunkce.

Spojky neboanebo se objevují ve dvou kontextech: (a) vylučování alternativ: (i) v první větě je buď, což je původně imperativ, tj. nositel rysů [platnost/pravdivost věty otevřená a žádaná], který se ↗gramatikalizoval a má status anticipační partikule: buď [prší, nebo sněží], tj. její objevení se v první větě vyžaduje saturaci rysu [alternativa] spojkou nebo, srov. buď prší, *a / nebo sněží × prší a / nebo sněží; (ii) v první větě není žádný anticipační výraz: Prší nebo sněží. Buď stává typicky v pozici na levé periferii první věty (Buď se Petr Marii omluví, nebo s ním Marie nebude mluvit), n. před ním může být topikalizovaný výraz: Petr se buď Marii omluví, nebo ho Marie přestane mít ráda. (b) vylučování alternativ, které je irelevantní vzhledem k platnosti události vyjadřované druhou větou: ve větě je anticipační partikule a spojka nebo: Ať prší nebo sněží, pojedeme na hory // Pojedeme na hory, ať prší nebo sněží.

Rozlišují se dva základní typy d.: disjunkce slabá // disjunkce inkluzivní) a disjunkce silná // disjunkce exkluzivní). D. slabá (symbolicky v, lat. vel) je definována takto: spojení pq má hodnotu pravda, je-li p pravda, nebo je-li q pravda, anebo jsou-li pq pravda. D. silná (symbolicky někdy w, lat. aut) je definována takto: p w q má hodnotu pravda jen tehdy, je-li p pravda a q nepravda, nebo tehdy, je-li p nepravda a q pravda. V č. neexistují – na rozdíl např. od lat. – prostředky rozlišující oba typy disjunkce, protože spojky nebo, anebo vyjadřuje jen disjunkci, a nikoli její typy. Je tedy sémantická interpretace v.v. do značné míry závislá na znalostech světa komunikantů: spojení Petr je na dvoře, (a)nebo je ve sklepě lze interpretovat jako d. silnou, spojení Na chalupě budeme o Vánocích lyžovat nebo sáňkovat naproti tomu spíše jako d. slabou, spojení Kusy nábytku mizely nebo se jen stěhovaly z místa na místo oběma způsoby; viz dále. Slabou d. vyjadřuje (zvl. v textech vědeckých a právních) spojka a/nebo: Rodiny s nižším příjmem mají nárok na daňové úlevy a/nebo dostávají od státu sociální přídavky. Variantu slabé d. s významem „buď p, nebo pq, ne však pouze q“ vyjadřují spojovací výrazy s aditivní partikulí: Pošli mu telegram nebo mu i zatelefonuj.

Řadě disjunktivních spojení se spojkou typu nebo sémanticky odpovídají spojení konjunktivní se spojkou a. Sémantická ekvivalence se vysvětluje několika principy, zvl. na základě De Morganových zákonů výrokové logiky; viz ↗de Morganovy zákony: (1) ¬(pq) ≡ ¬p ∧ ¬q; (2) ¬(pq) ≡ ¬p v ¬q a na základě logické ekvivalence ((pq) ⊃ r) ≡ ((pr) ∧ (qr)). Klasické příklady: Petr běhá rychleji než Pavel nebo Ivan // Petr běhá rychleji než Pavel a Ivan; V červnu nebo v červenci tam stoupají teploty nad 30 stupňů // V červnu a v červenci tam stoupají teploty nad 30 stupňů; Cukr je rozpustný ve vodě nebo v alkoholu // Cukr je rozpustný ve vodě a v alkoholu. I když z hlediska extenzionální sémantiky jsou spojení s konjunkcí a spojení s disjunkcí ekvivalentní, existuje mezi nimi významový rozdíl: disjunkce se spojkou nebo dává možnost navíc interpretovat, že složky spojení představují alternativy, např. (a) časovou distributivnost: Večer jsem tancoval nebo zpíval (každá složka je platná pro jinou (nespecifikovanou) časovou podmnožinu ve větě vyjádřené množiny ve smyslu „večer jsem někdy tancoval, jindy zpíval“) × Večer jsem tancoval a zpíval (nic o časové distributivnosti neříká, tj. nevylučuje časovou koincidenci); (b) alternativní příklady nějakého výčtu: Bezstarostně žijí Rothschild nebo Onassis × Bezstarostně žijí Rothschild a Onassis (nic neříká o tom, že jde o příklady). Na základě logické ekvivalence pq ≡ ¬pq se vysvětluje ekvivalence mezi ↗pragmatickými kondicionály typu Jestliže budeš toho psa dráždit, tak tě kousne a disjunktivními spojeními typu Nedráždi toho psa, nebo tě kousne,n. mezi podmínkovými spojeními typu Jestliže se bitva u Hastingsu nekonala v roce 1066, tak se konala v roce 1086 a disjunktivními spojeními typu Buď se bitva u Hastingsu konala v roce 1066, nebo se konala v roce 1086.

Z hlediska pragmatiky se jeví zajímavé zjišťovat motivy, které vedou autora k tomu, aby vztah mezi pq formuloval jako v.v., využívaje tak extenzionálněsémantický význam disjunkce v diskurzu. Tyto motivy jsou různé, zvl. neznalost mluvčího, která ze složek platí (Bitva u Hastingsu se konala (buď) v roce 1066, nebo v roce 1086), tj. pojistka proti nedodržování maximy kvality (viz ↗kooperační princip), nerelevantnost výběru toho, která ze složek platí (Kup si Lidové noviny nebo Svobodné slovo), alternativnost výběru toho, která ze složek platí (Cukr je rozpustný ve vodě nebo v alkoholu) aj.

Za spojení založená na v.v., využívající to, že obě alternativy mohou být pravdivé, se u některých autorů považují i (a) spojení rektifikační, v nichž složky p a q interpretujeme tak, že druhá složka koriguje složku první, což typicky vyjadřuje adverbium spíše v druhé větě: Ve své nemoci jsem všecko zapomněl, nebo//či jsem spíš na to nechtěl myslet; Projížděli skladišti, nebo//či co to bylo; (b) spojení identifikační, v nichž složky pq interpretujeme tak, že představují alternativní označení téhož denotátu, což typicky vyjadřují adverbiália typu jinak řečeno, jinými slovy a klitika -li, klitizující k odporovacím spojkám nebo a či: Součástí mluvnice je i skladba (a) nebo jinak řečeno syntax; Součástí mluvnice je i skladba, neboli//čili syntax.

Rozšiřující

2. Jeden ze základních významových (sémanticko-logických) vztahů mezi koordinovanými složkami, které vyjadřují různé alternativy nebo eventuality, z nichž může nebo musí být platná jen některá. Týká se dvoučlenné (binární) i vícečlenné ↗koordinace všech syntaktických kategorií. Je realizován koordinačními spojkami nebo, anebo, a či (kniž.), viz (1), nebo korelativní spojkou buď(to)-(a)nebo, viz (2). Vyjadřují-li koordinované nezávislé věty pouze alternativu ano/ne, lze použít i parataxi, viz (3ab). V případě vedlejších vět je spojka nutná, viz (3c):

(1)

a.

V létě chodíme po horách nebo se opalujeme u rybníka

b.

Více než polovina revolucionářů padla v boji (a)nebo byla umučena brzy po zajetí

c.

Sním či bdím?

(2)

a.

Většinu řidičů policie chytila, když jeli buď(to) rychle, (a)nebo na červenou (ČNK)

b.

Z New Yorku mívají lidé úplně protichůdné pocity. Buď k němu vzplanete láskou, nebo ho vůbec nemůžete vystát (ČNK)

(3)

a.

Má mě ráda, nemá mě ráda?

b.

Přijde, nepřijde... brzy se dovíš

c.

Ještě jednou mu pomůžu, ať chce nebo ne(chce)

Základní význam spojky nebo spojující věty odpovídá logické spojce zvané ↗disjunkce. Logická disjunkce (funktor, junktor) je definována extenzionálně na základě pravdivostních hodnot a je dvou typů, tzv. slabá (inkluzivní) disjunkce (v, lat. vel) a silná (exkluzivní) disjunkce (w, lat. aut). Při slabé disjunkci je spojení p v q pravda, pokud p je pravda n. pokud q je pravda, n. jsou-li pq pravda. Proto je slabá disjunkce v mnoha případech ekvivalentní s ↗konjunkcí se spojkou a. Při silné disjunkci je spojení p w q pravda jen tehdy, je-li p pravda a q nepravda, n. je-li p nepravda a q pravda. Spojka (a)nebo je však kompatibilní s oběma disjunkcemi a interpretace tedy závisí na významu obou konjunktů, kontextu a znalostech, které mluvčí mají o světě. V př. (4) jsou věty snadněji interpretovatelné jako slabá disjunkce, v př. (5) naopak jako silná disjunkce. Př. (6) je kompatibilní s oběma interpretacemi:

(4)

a.

Jestli bude dost sněhu, budeme o zimních prázdninách lyžovat (a)nebo sáňkovat

b.

Polévku můžeme podle potřeby přisolit nebo připepřit

(5)

a.

Ten lék se bere třikrát denně před jídlem nebo po jídle

b.

Zásilku doručím osobně (a)nebo ji pošlu po důvěryhodné osobě

(6)

O víkendu mají všichni členové rodiny čas společně poobědvat nebo povečeřet

Variantu slabé disjunkce „buď p nebo p i q, ale ne q“ lze vyjádřit použitím fokalizační partikule i (s významem buď p nebo p i q, ale ne q) nebo alespoň (s významem jestli ne p, tak q):

(7)

a.

Rusové neváhali německé letadlo odvrátit nebo ho i sestřelit, a tvrdit, že to byla náhoda (ČNK)

b.

Jeho mysl pracovala na báječném nápadu, jenž by vyvolal ohromení nebo alespoň překvapení v městečku (ČNK)

Pro obdržení silné disjunkce se spojkou (a)nebo lze použít lexikálních výrazů (adverbium jen, sloveso vybrat si) n. interpunkce v písemných textech (čárka před (a)nebo), viz (8). Korelativní spojka buď – (a)nebo nutí vždy silnou disjunktivní interpretaci, viz (9):

(8)

a.

Vyberte si, jestli chcete lyžovat, nebo sáňkovat

b.

Polévku můžeme podle potřeby přisolit, nebo (jen) připepřit

(9)

a.

Každý víkend se sešli buď na oběd, nebo na večeři

b.

Do kina půjdeme buď ve středu, nebo v sobotu odpoledne

Na koordinaci dvou tázacích vět se spojkou nebo nelze odpovědět ano/ne, i když může být disjunkce interpretována jako slabá:

(10)

Bude dnes deštivo nebo hezky? *Ano / *Ne / Deštivo / Hezky / Deštivo i hezky (ráno bude pršet, ale odpoledne se vyčasí)

✍Lasersohn (1995) navrhuje, že disjunkce (stejně jako konjunkce) vět a slovesných frází je operace tvořící skupinu denotující dvě množiny událostí {e,e’}. Pokud dále definujeme predikáty jako funkce od V do {0,1}, věta s disjunkcí bude pravda, pouze pokud existuje aspoň jedna událost n. skupina událostí, díky níž má funkce denotovaná touto větou hodnotu 1 (pravda). Koordinovaná věta s nebo v př. (11) je pravda o skupině událostí {e,e’}, pokud Jan potkal Marii je pravda o události e, nebo Marie potkala Jana je pravda o události e’:

(11)

Jan potkal Marii nebo Marie potkala Jana

Koordinace se spojkou nebo však nemohou být vždy interpretovány jako koordinace vět (viz ✍Montague, 1973; ✍Montague, 1974; ✍Partee(ová) & Rooth, 1983). Např. disjunkce dvou sloves s kvantifikovaným subjektem v (12a) je pravda, pokud každá žena buď tancuje, nebo zpívá, zatímco disjunkce dvou vět s kvantifikovaným subjektem v (12b) je pravda, pokud všechny ženy buď tancují, nebo zpívají:

(12)

a.

Každá dívka tancuje, nebo zpívá

b.

Každá dívka tancuje, nebo každá žena zpívá

✍Partee(ová) & Rooth (1983) proto navrhují analyzovat spojku nebo jako generalizovanou disjunkci symbolizovanou Booleovým operátorem ∪ (angl. join, č. spojení), která smí koordinovat všechny kombinovatelné sémantické typy (tzn. typy obsahující t(ruth)), tedy nejen věty, ale i predikáty, slovesa, nominální skupiny a modifikátory, viz (13):

(13)

a.

Nepříjemné věci často odkládáme, ale stejně je [AdvP dříve nebo později] musíme řešit

b.

Sval si snadno poraníte při jakémkoli [AdjP neobvyklém nebo prudkém] pohybu

Z hlediska sémantického ✍Partee(ová) & Rooth (1983)✍Larson (1985) ukazují, že spojka nebo se chová jako operátor skopusu (scope operator), neboť disjunkce neurčitých nominálních frází ve větách s intensionálními predikáty má tři možné interpretace, viz př. (14): (i) Marie hledá určitou osobu (x), která je kuchařkou nebo uklízečkou (de re interpretace), (ii) Marie hledá někoho, kdo by byl kuchařkou nebo uklízečkou (de dicto interpretace s úzkým skopusem spojky nebo), (iii) Marie hledá někoho, kdo by byl kuchařkou, nebo Marie hledá někoho, kdo by byl uklízečkou (de dicto interpretace s širokým skopusem spojky nebo (viz ↗de dicto × de re):

(14)

Marie hledá kuchařku nebo uklízečku (✍Larson 1985)

(i)

∃x, k ∪ u (x), hledat (M,x)

existuje x, kuchařka (k) nebo uklízečka (u), a Marie hledá x

(de re interpretace)

(ii)

(hledat‘ (k‘ ∪ u‘) (M))

Marie hledá ((kuchařku) nebo (uklízečku))

(de dicto interpretace s úzkým skopusem spojky nebo)

(iii)

hledat (M, k‘) ∪ hledat (M, u‘)

Marie hledá (kuchařku) nebo Marie hledá (uklízečku)

(de dicto interpretace s širokým skopusem spojky nebo)

✍Larson (1985) dále ukazuje, že při použití korelativní spojky typu buď – (a)nebo (either – orangl.) je skopus disjunkce dán povrchovou pozicí iniciálního výrazu, který je mobilní, a může se tedy objevit na více místech ve větě, viz (15). Pokud je buď těsně před disjunkcí, věta je stále trojsmyslná, viz (15a). Pokud je však buď posunuto na povrchu na začátek věty n. před slovesnou frázi, má věta pouze de dicto interpretaci s širokým skopusem spojky nebo, nebo (méně přirozenou) de re interpretaci:

(15)

Marie hledá buď kuchařku nebo uklízečku (= 14)

a.

Buď Marie hledá kuchařku nebo uklízečku

(de dicto interpretace s široký skopusem nebo n. de re interpretace)

b.

Marie buď hledá kuchařku nebo uklízečku

(de dicto interpretace s široký skopusem nebo n. de re interpretace)

Z hlediska syntaktického ✍Larson (1985) navrhuje, že skopus spojky nebo je dán pozicí operátoru skopusu, který může být nulový jako v (14) n. lexikálně realizovaný iniciálním výrazem buď v (15). Tento operátor je generován v pozici těsně před koordinací a posunuje se buď na povrchové struktuře, nebo na úrovni LF.

✍Winter (1995) poukazuje na tři typy rozdílů mezi fungováním spojky nebo (disjunkce) a spojky a (konjunkce) v různých jazycích: (i) lexikálně nulová spojka není nikdy interpretována jako disjunkce, ale vždy jako konjunkce (existují pouze jazyky s povinně nulovou konjunkcí), (ii) široký skopus je možný pouze pro disjunkci s intenzionálními predikáty, viz (16), (iii) disjunkce není kompatibilní s distributivními a jinak strukturálně senzitivními adverbii jako střídavě, viz (17) (viz ✍Lasersohn, 1992; ✍Lasersohn, 1995):

(16)

a.

Jan koupil a prodal auto (1 nebo 2 auta)

×

Jan koupil nebo prodal auto (1 auto)

b.

Jan by chtěl křečka nebo morče (1 zvíře, a to buď křečka nebo morče)

(17)

Janovi bylo střídavě horko a zima

×

*Janovi bylo střídavě horko nebo zima

Kromě disjunkce může spojka nebo též vyjádřit koreferenci pq, a to s významem rektifikačním (nebo spíš) n. identifikačním, viz (18). Spojky neboličili vyjadřují referenční identitu složek, viz (19), a jsou typicky používány ve spojení odborného (cizího) termínu a jeho českého ekvivalentu:

(18)

a.

Muž u okna měl na sobě obvyklý kabát, nebo spíš blůzu vojenského střihu, jezdecké kalhoty a holínky (ČNK)

b.

Tento mechanismus, známý jako sdílení nebo nakažlivost emocí, se vztahuje na každého (ČNK)

(19)

a.

Z moučníků byl v Krkonoších oblíbený štrúdl neboli závin (ČNK)

b.

AIDS se stal celosvětovou epidemií čili pandémií (ČNK)

Literatura
  • Běličová-Křížková, H. Disjunktivní spojení v češtině a ruštině a jeho varianty. ČSR 22, 1977, 193–201.
  • Boole, G. An Investigation of the Laws of Thought on Which are Founded the Mathematical Theories of Logic and Probabilities, 1854.
  • Daneš, F. O spojce nebo. 77, 1994, 133–138.
  • Keenan, E. & L. Faltz. Boolean Semantics for Natural Languages, 1985.
  • Larson, R. On the Syntax of Disjunction Scope. NLLT 3, 1985, 217–264.
  • Lasersohn, P. Generalized Conjunction and Temporal Modification. L&P 15, 1992, 381–410.
  • Lasersohn, P. Plurality, Conjunction, and Events, 1995.
  • Montague, R. The Proper Treatment of Quantification in Ordinary English. In Hintikka, J. & J. Moravcsik ad. (eds.), Approaches to Natural Language: Proceedings of the 1970 Stanford Workshop on Grammar and Semantics, 1973, 221‒242.
  • Montague, R. Formal Philosophy: Selected Papers of Richard Montague (ed. R. Tomason), 1974.
  • Oetke, K. Paraphrasenbeziehungen zwischen disjunktiven und konjunktiven Sätzen, 1981.
  • Oravec, J. Vylučovacie súvetie. SR 41, 1976, 321–330.
  • Partee, B. & M. Rooth. Generalized Conjunction and Type Ambiguity. In Bäuerle, R. & C. Schwartze ad. (eds.), Meaning, Use, and Interpretation of Language, 1983, 361–383.
  • Payne, J. Complex Phrase and Complex Sentences. In Shopen, T. (ed.), Language Typology and Syntactic Description II, 1985, 3–41.
  • Pelletier, H. J. Or. ThL 4, 1977, 61–74.
  • Sou, 1972.
  • SS, 1990.
  • Winter, Y. Syncategorematic Conjunction and Structured Meanings. In Simons, M. & T. Galloway (eds.), SALT V, 1995, 387–404.
Citace
Petr Karlík (1), Hana Gruet Škrabalová (2) (2017): VYLUČOVACÍ VZTAH. In: Petr Karlík, Marek Nekula, Jana Pleskalová (eds.), CzechEncy - Nový encyklopedický slovník češtiny.
URL: https://www.czechency.org/slovnik/VYLUČOVACÍ VZTAH (poslední přístup: 24. 11. 2024)

Další pojmy:

gramatika syntax

CzechEncy – Nový encyklopedický slovník češtiny

Všechna práva vyhrazena © Masarykova univerzita, Brno 2012–2020

Provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka